Vakcinace koček

V populaci našich koček velmi frekventované onemocnění způsobené především tzv. herpesviry a caliciviry, postihující horní i dolní cesty dýchací. U nemocných zvířat pozorujeme výtok z nosu, očí, kýchání, záněty spojivek, kašel. U mladých zvířat zápaly plic. Při chronickém průběhu dochází často k nevratným změnám ve tkáni plic, k trvalému postižení pacientů a častým recidivám onemocnění. Léčba je možná v časné fázi onemocnění. Vakcinovat je možné již od 2 měsíců stáří.

Onemocnění je někdy označováno jako infekční leukémie koček (FeLV). Je způsobeno viry napadající imunitní systém nakažených zvířat. Je velmi často doprovázen tzv. syndromem získané imunodeficience koček (FIV), který by se zjednodušeně dal přirovnat k onemocnění HIV u lidí. Důsledkem infekce jsou nádory buněk bílé krevní řady, střevní stěny, ledvin atd. Při pokročilejším stadiu onemocnění organismus napadají tzv. oportunní infekce, na nichž pak závisí příznaky onemocnění. Nejčastějšími jsou chudokrevnost, průjmy, občasné horečky, další chronická onemocnění. Proti FeLV se vakcinace provádí již od 2 měs. stáří. Proti FIV není vakcinace možná. Léčba není možná. Onemocnění lze však zjistit pomocí krevních testů již ve velmi ranných stadiích vývoje a u postižených jedinců se pokusit zajistit na určitou dobu zpomalit průběh onemocnění.

Virové onemocnění kočkovitých šelem probíhající za příznaků zánětů trávícího ústrojí a poškození buněk bílé krevní řady. Onemocnění je velmi snadno přenosné pozřením, vdechnutím viru, ale i pouhým kontaktem přes kůži. Dostaví se vysoká teplota, žízeň, zvracení a velmi rychle dehydratace organismu a hubnutí. Úspěšnost léčby závisí na stavu organismu při začátku léčby. Vakcinace je možná.

Jedná se o onemocnění způsobené mikroorganismy podobných bakteriím. U koček způsobují atypické záněty plic. Přenáší se podobně jako kočičí rýma kapénkovou infekcí. U pacientů pozorujeme výtoky z nosu a očí, kašel, celkové příznaky jako nechutenství, horečka, hubnutí. I toto onemocnění velmi lehce přechází do chronického průběhu. Léčit je možné antibiotiky pokud je léčba nasazena včas. Vakcinovat lze od 2 měs. stáří.

Virové onemocnění probíhající ve většině případů chronicky, postihující převážně mladá zvířata ve věku od 6 měsíců 2 let. Zpočátku se objeví vysoká teplota, nechutenství, hubnutí, postupně se rozvíjející záněty pobřišnice a nakonec nekróza parenchymatózních orgánů. Mohou se objevit i průjmy a zvracení. Onemocnění se vyvíjí i několik měsíců a let. Léčba není známa, v posledních dvou letech se objevila vakcína, jež je zatím jedinou možností ochrany před touto chorobou.

Onemocnění kůže způsobené vláknitými houbami se projevuje rozličnými změnami na různých místech kůže pacienta. Mohou to být místa s polámanou a vypadanou srstí, ale i mokvavé nebo šupinkové kožní změny, strupy. Často se vyskytují pacienti bez zjevného onemocnění, jež však přenášejí plísně na ostatní kočky nebo člověka, hlavně dětí a starých lidí. To je často jediným důkazem pro výskyt této choroby u pacienta. K přenosu nejsnáze dochází při dlouhodobém kontaktu se zvířetem v teplém prostředí, např. při spaní s kočkou v posteli. Léčba je dosti problematická a dlouhodobá. Vakcinace se často používá jako jedna z možností terapie.

O vzteklině koček platí totéž, co o vzteklině psů a dalších zvířat. V současné době díky dosti extenzivnímu chovu koček u nás je kočičí populace daleko větším rizikem pro přenos tohoto onemocnění, než populace psí. Pro kočky neplatí povinná vakcinace, ani by to nebylo uskutečnitelné. Polodivoká populace koček je daleko více v kontaktu s populacemi divokých zvířat a možnost přenesení nákazy je vysoká. Kočky se mohou proti vzteklině vakcinovat velmi jednoduše stejně jako psi. Při poranění kočkou je také nutné její vyšetření veterinářem, jak je popsáno dále.