Syndrom dilatace a volvulu žaludku (GDV)
Známé mezi veřejností jako torze žaludku, představuje akutní až perakutní, život ohrožující onemocnění, charakteristické zvětšením objemu dutiny břišní a progresivním zhoršováním stavu. Mortalita u léčených zvířat se uvádí až 40%, ale velmi záleží na včasnosti zásahu. Proto je zde více než důležitá informovanost a spolupráce majitele s lékařem.
K dilataci žaludku dochází v důsledku jeho funkční nebo mechanické obstrukce, vyvolávající příčina není přesně známa, jakmile k dilataci dojde, uzavírají se oba vývody a není možný odchod plynů normální cestou. Na etiologii vzniku se uplatňuje více faktorů, zejména nadměrný pohyb po příjmu potravy, anatomická predispozice, zácpa, trauma, poruchy primární motility žaludku a stres.
GVD postihuje hlavně vetší plemena psů s hlubokým a úzkým hrudníkem, ale nejsou vzácností i střední a menší psi. Vysoká frekvence výskytu se uvádí u dogy, německého ovčáka, irského setra, šarpeje, boxera, baseta, dobrmana apod. Dalšími rizikovými faktory vedle velikosti plemene je stupeň prošlechtění, vyšší hmotnost, věk a vysoký poměr výšky k šířce hrudníku.
Pro majitelé rizikových plemen je nejdůležitější (vedle prevence) včasné rozpoznání příznaků a následné zajištění ošetření na specializovaném pracovišti, které je schopno tuto problematiku zvládnout. Charakteristické jsou především rychlý vývoj a úzký vztah k nakrmení. I v případě, že majitel uvádí první příznaky až delší dobu po jídle, je spíše možné připustit, že pacienta neviděl nebo mu nevěnoval pozornost. První se objevuje neklid, nejprve jen nevýrazné zvětšení dutiny břišní, které posléze narůstá, slinění, pokusy o zvracení a dávení zpěněné tekutiny – což je regurgitace slin, které pacient není schopen polknout.
Celkový stav se zhoršuje ve velmi krátkém časovém úseku a je nezbytně nutné okamžitě převézt psa k lékaři, kde včasné uplatnění správného terapeutického postupu je rozhodujícím faktorem pro mortalitu GDV. Nejen bravurně provedená operace se všemi technickými aspekty, ale hlavně správně indikovaná první pomoc a urychlená stabilizace celkového stavu je rozhodující. Okamžité odesílání na specializované pracoviště, pokud není vzdáleno pár kilometrů, je považováno za hrubou chybu, a je to trestuhodné neposkytnutí první pomoci. Správný postup je provedení nezbytného stabilizačního ošetření, telefonický kontakt na příslušné pracoviště, aby se mohli připravit na příjem a operaci, a poté teprve převoz.
Na RTG snímku je vidět pouze extrémně zvětšený žaludek.
Jak tedy předcházet syndromu GVD?
Je jasné, že stoprocentně se tomuto onemocnění vyhnout nedá, ale správnými návyky lze nebezpečí minimalizovat. Všeobecně platí, že psům nejlépe vyhovuje pravidelný režim s rovnoměrnou zátěží a pravidelné krmení. Při jakémkoliv narušení (cestování, stěhování, apod.) by mělo platit, že hladovka je vždy lepší než větší množství krmiva. Masožravci jsou uzpůsobeni i na dlouhodobé hladovění, několik dní bez krmení nebo jen s minimální dávkou jim rozhodně neuškodí. Přechod na normální dávku musí pak být pozvolný, stejně tak jako přechod na jiné krmení (min. 5 dní). Psi větších plemen krmit minimálně dvakrát denně a vždy před i po nakrmení dodržovat klidový režim (min. 2 hod.). Granulované směsi lze doporučit podávat namáčené, a raději ty kvalitnější od renomovaných firem. Volba typu krmení je však neustále předmětem diskuse a je spíše otázkou osobní preference.
Výsledky léčby syndromu GDV se v poslední době velmi zlepšily, a to nejen přispěním kvalitnější veterinární péče, ale hlavně zlepšením osvěty a přístupu majitelů a chovatelů. Přesto je nutno počítat s tím, že jde o onemocnění s vysokou úmrtností.